Dana Sahánková
Dana Sahánková kontinuálně pracuje s médiem velkoformátové kresby. Název její výstavy „Ve své slupce nikdy nenajdeš stání“ je modifikací citace jedné z replik Mefista. Modifikace spočívá v přenesení jednání ze třetí osoby (on) do jednání osoby druhé (ty). V pozadí projektu je cítit faustovské téma, kterého se autorka dotýká při dlouhodobější vizuální tematizaci času a paměti. K jejich vyjádření dlouhodobě používá arzenál vybraných zvířat (vlci, psi, jeleni, kočky) ve vztahu k prostoru, jež se neustále proměňuje. Tento alegorizovaný vztah, který je vzájemným dynamickým „prorůstáním“ figur a jejich rámce občas doplňují mýtické postavy s jakýmsi blíže neurčeným posláním (např. vracející se snová postava malého anděla). Predátoři zastoupeni volenými zvířaty jsou vyjímáni ze svých dominantních rolí a stávají se oběťmi plynoucího času. Jejich těla, plná agresivních gest, se rozpadají do fragmentů a jsou skládána v nové celky navozující snovou atmosféru, stavy vytržení, osvícení či halucinace. Ireálný je i sám „vlnící se prostor“, jehož konstrukce se neustále rozpadá a hroutí, nebo se proměňuje v důsledku neznámého mechanismu (Bez názvu VII-I a Bez názvu VII-II, 2014-15). Divák se tu může často cítit jako nezvaný host. Noříme se do hlubinných psychoanalytických situací v jejich polarizační syrovosti, nebo do konstelací, které v metaforické zkratce přesahují lidské měřítko nejenom v rovině fyzické, ale především v rovině reflexivního vědomí. Eskalací nejistoty autorka odhaluje rubovou stránku systematizovaného a racionalizovaného světa, v němž žijeme.
Dana Sahánková (nar. 1984 v Praze) absolvovala v letech 2005-2011 pražskou Akademii výtvarných umění (ateliér Kresby prof. Jitky Svobodové). V roce 2008 studijně pobývala na Ecole Nationale Supérieure d’art v Dijonu a v roce 2009 v ateliéru Nová média II Veroniky Bromové (AVU, Praha). Ještě za studií v r. 2010 byla její práce představena v rámci cyklu Start Up v pražské GHMP; v r. 2011 byla zařazena do bilančního projektu Česká malba generace nultých let 21. století v brněnském Wannieck Gallery. V roce 2012 se stala finalistkou Ceny kritiky, kde obdržela Cenu sympatie diváků. Naposledy samostatně vystavovala v kutnohorském GASKu (projekt Vertikála šerosvitu, 2016) a zúčastnila se kolektivních projektů pOSTKONCEpTUÁLNÍ ANTIKONCEpCE (OGV, Jihlava, 2017; Galerie U Bílého jednorožce, Galerie Klatovy – Klenová, 2018), Otřesy (Galerie Halle 14. Leipziger Baumwollspinnerei, Lipsko, 2017) a Tangenty (Dům umění města Brna, 2019). V letošním roce zasedne v porotě ceny EXIT 2019. V prostorách Trafo Gallery již jednou vystavovala, v r. 2018 se zde zúčastnila projektu OSM.
