Dana Sahánková: Ve své slupce nikdy nenajdeš stání

Doprovodná publikace ke stejnojmenné výstavě Dany Sahánkové v Trafo Gallery.

“Kreslím nový obraz. Po takovém těžkém ještě hrůznější. Začínám si teprve teď uvědomovat, že co kreslím, musím i zažít. Ale když už jsem začala, nejde skončit, nejde ho jen tak vyhodit, protože už to řídí někdo jiný. Vidím, že je to tentokrát tak šílené, že to nemůže skončit jinak než mou smrtí. Tvar ale není ještě jasný.”
Sen D. S. ze dne 31. 7. 2017

Dana Sahánková kontinuálně pracuje s médiem velkoformátové kresby. Název její výstavy a stejnojmenné publikace „Ve své slupce nikdy nenajdeš stání“ je modifikací citace jedné z replik Mefista. V pozadí projektu je cítit faustovské téma, kterého se autorka dotýká při dlouhodobější vizuální tematizaci času a paměti. K jejich vyjádření dlouhodobě používá arzenál vybraných zvířat (vlci, psi, jeleni, kočky) ve vztahu k prostoru, jež se neustále proměňuje. Tento alegorizovaný vztah, který je vzájemným dynamickým „prorůstáním“ figur a jejich rámce občas doplňují mýtické postavy s jakýmsi blíže neurčeným posláním (např. vracející se snová postava malého anděla). Predátoři zastoupeni volenými zvířaty jsou vyjímáni ze svých dominantních rolí a stávají se oběťmi plynoucího času. Jejich těla, plná agresivních gest, se rozpadají do fragmentů a jsou skládána v nové celky navozující snovou atmosféru, stavy vytržení, osvícení či halucinace. Ireálný je i sám „vlnící se prostor“, jehož konstrukce se neustále rozpadá a hroutí, nebo se proměňuje v důsledku neznámého mechanismu. Divák se tu může často cítit jako nezvaný host. Noříme se do hlubinných psychoanalytických situací v jejich polarizační syrovosti, nebo do konstelací, které v metaforické zkratce přesahují lidské měřítko nejenom v rovině fyzické, ale především v rovině reflexivního vědomí. Eskalací  nejistoty autorka odhaluje rubovou stránku systematizovaného a racionalizovaného světa, v němž žijeme.

Slovy kurátora výstavy a autora textů Petra Vaňouse: „Při pohledu z dálky se kresby sjednocují v jakýsi abstraktní psychoznak, jehož základem je nevědomé hledání kompozice v procesu práce založené na asociacích a integraci podprahových vjemů, jako jsou sny a mimovolní paměť. Přibližujeme-li se fyzicky kresbě, začne se nám otevírat, tvarově komplikovat, ale také významově uhýbat do předem připravených bočních zákoutí a slepých uliček.“

Texty Petr Vaňous, Iva Mladičová, Dana Sahánková
Grafický design Jana Vahalíková
Produkce Blanka Čermáková
Fotografové Lukáš Kliment, Tomáš Rasl, Jaroslav Brabec
Překlad Phil Jones
Korektury Tereza Hubáčková
Tisk Tiskárna Helbich, s. r. o.
Počet výtisků 300 ks
Vydal Spolek Trafačka jako svou 19. publikaci
Počet stran 130
Jazyk CZ/ENG