Kateřina Frgalová
Co znamená samota dnes? Je poslední vrstvou, ve které člověk může ještě být sám se sebou? Lze propojit nejrůznější přístupy, z nichž každý hovoří svým jazykem, autorů, kteří se ani vzájemně neznají a pocházející z mnoha míst, v jedné výstavě, aniž by byl uplatněn jakýkoli způsob současného generačního dorozumění, je možné najít postoje, jež se vůči sobě co nejvíce vzdalují a vzájemně vymezují? Dají se ve vzrůstajícím zespolečenštění objevit mezery, uchovávající si osobitý výraz, ovládaný mnohoznačnými individuálními zkušenostmi, které se vymykají společně sdílenému, zahlcujícímu každodenní život? Umění zůstalo jednou z mála oblastí, odolávajících stále nejrůznějším vnějším i vnitřním tlakům, místem poslední záchrany před pádem do nicoty, oblastí vymaňující pohled z všednosti, přežívajícím ostrovem, v němž se stále uchová stav, označitelný jako zaujetí. Jedním z jeho zdrojů je samota, trhlina, obklopená bezvýznamností, plnost v prázdnu, bezevztažnost, neprotínaná souřadnicemi. Ostrov a trhlina jsou vzájemně provázanými předpoklady, jako by jedno nemohlo být bez druhého. K rysům zaujetí patří odlišení se, úsilí být mimo, nestát se součástí generačního, skupinového, stylového programu, článkem v soukolí světa umění a jeho provozu.
Výstava dvanácti umělkyň a umělců nejmladší generace, pracující v médiích malby, sochy a intermediální instalace.
Zastoupeni jsou Kateřina Frgalová, Martin Gebert, Lilla Gombos, Oskar Hořánek, Lucie Hošková, Zhatera Runa, Martin Jech, Tereza Mátlová, Oksana Sadovenko, Kamil Šlapák, Andrea Naďa Tomčíková, Natálie Želeva.
