Pavel Dušek
Trafo Gallery připravila samostatnou výstavu českého umělce působícího na poli malby a streetartu, která představuje autorovy nejnovější malované betonové reliéfy. Rozpoznáváme v nich jeho dlouhodobé téma prostupující celou tvorbou – konstruování, vnímání a především prožívání prostoru. A to v tom nejširším slova smyslu, ať už se jedná o ranní běh krajinou, naprogramované prostředí stárnoucích počítačových her nebo mentální prostor vzpomínek. To vše pro něj představuje provázaný a podmíněný svět, ve kterém jedno souvisí s druhým. Vernisáž výstavy proběhne 23. března 2023 od 19.00 hod. K výstavě vychází stejnojmenná publikace s limitovanou betonovou edicí, která bude pokřtěna na vernisáži. Více informací najdete na trafogallery.cz.
Navenek se u Pavla Duška vše koncentruje do námětu, kterým je dnes v naprosté většině případů sevřená prostorová kompozice interiéru, k níž také odkazuje i pojmenování výstavního projektu. U tradičně malovaných obrazů jde někdy až do úrovně bytového zařízení. Typičtější je však práce pouze se základním rozvržením hmot ve smyslu uspořádání jednotlivých konstrukčních prvků. I tady autor pracuje s barvou, iluzivní optikou a perspektivní zkratkou, podobně jako při běžné malbě, důraz ale klade právě na materiálovou účinnost a architektonickou realitu, které představují základní rozdílový prvek.
Tímto způsobem umělec rozšiřuje hranice tradičního závěsného obrazu. Ten u něj disponuje výrazným prostorovým efektem ve smyslu reliéfního prolamování, takže zřetelně přijímá formu hybridní platformy – obrazoobjektu. Spolu s tím Pavel Dušek spontánně vytvořil osobitou kombinovanou techniku, jež se nachází na pomezí modelace a malby, přičemž obojí v ní má nezastupitelnou funkci. Fakticky tak nahradil standardní podložku, desku nebo plátno, atypem – betonem či acrystalem, což mu pomáhá využívat jejich benefitů, tedy tvárných vlastností. Zároveň však s vyformovanou bází dál přirozeně zachází jako s něčím, z čeho teprve barevné zásahy vytvoří finální „produkt“ ve smyslu obrazu. Chová se tedy stále jako malíř a za malíře se také pokládá, i když jeho zaujetí materiálem neustává. Nejde mu přitom jen o to, že nabízejí jiné možnosti než plátno, ale fascinují ho i konkrétní specifika jedné každé materie a fakt, že každá prostě funguje jinak, a představuje tak pro něj novou výzvu.
Město je pro Pavla Duška stejně důležitá platforma jako galerie. Nejenže je to architektonický organismus, kompatibilní s jeho prioritami, ale i se zálibou ve street artu, kterému se od svých patnácti let průběžně věnoval s výjimkou vysokoškolských studií. Vytvářel a v ulicích umisťoval šablony, stickerky nebo rukodělné plakáty. Dnes je nahradily jeho prostorové obrazy, které je možné najít kromě Prahy třeba v Athénách, Paříži, Londýně, Benátkách nebo Barceloně. Jeho interiéry tak zpětně pronikají do veřejného prostoru, převracejí jeho měřítka, zpochybňují obvyklou logiku a narušují stereotypní vnímání městského univerza. Něco podobného ostatně odráží i koncepce výstavy, která představuje jak tradiční, tak prostorové malby, ale i záznamy ilegálních intervencí.
