Veronika Durová

Bio

Ráda se vracím na to krásné místo v Toskánsku a vysekávám si tam kámen v místním lomu.

Mramor je po staletí symbolem vytříbeného vkusu. Na studijním pobytu v italské Carraře, v prostředí obklopeném horami a lomy, propukla vášeň pro tento tradiční materiál a fascinace barevností tohoto přírodního úkazu také u Veroniky Durové (* 1984). Právě bílý kararský mramor byl již od starověku sochaři vyhledávaným a ceněným materiálem pro svou kvalitu a povrch vhodný k opracovávání. Světlo odrážející se v krystalech kamene navíc dodává povrchu soch dojem živého těla. Nejčastějšími náměty mramorových soch Veroniky Durové jsou různé části a detaily lidského či zvířecího těla, přičemž divák si zcela intuitivně domýšlí jejich další „chybějící“ plány. Autorka nám tu představuje přirozenou řeč těla bez nutnosti nějakého příběhu či vysvětlení a zároveň se zamýšlí nad otázkou, která je společná pro figurativní sochařství obecně – zda nám konkrétní socha značí přítomnost dané figury nebo naopak zdůrazňuje její nepřítomnost.

Mramor byl oblíbeným materiálem starověkých civilizací také proto, že se dal opracovat bronzovými nástroji. Veronika Durová ale při práci ubírání kamene využívá současného nářadí, a to dnes již zavedené pneumatické kladivo s vidiovými dláty a řezné kotouče s flexou. Právě ubírání materiálu je nejnáročnější část práce především pro jeho nevratnost. V závěru pracuje autorka s klasickým nářadím ručně, aby odstranila mechanické obrání kamene, pro přesnost detailu si oblíbila místní kararské pilníky různých tvarů. Finální proleštění odkryje krásné barvy žíhání kamene. Dalším materiálem, se kterým Durová pracuje, je Acrystal Carrara, který imituje ušlechtilost mramoru, ale zároveň si uchovává velkou míru křehkosti.