Dana Bartoníčková

Bio

Textilní výšivky jsou zprávy, které nosíme na oděvech, aniž bychom o tom věděli.

Zaujetí ženskou identitou se projevuje nejen v obsahové stránce soch Dany Bartoníčkové (* 1988), ale odráží se také v její volbě měkkého materiálu – vosku. Hlavní význam vosku vidí autorka v jeho hřejivosti, pocitu tepla, který nemizí ani z hotových soch a obrazů. Téma ženskosti těsně propojuje se svým vztahem k oblečení, které nás po staletí definuje. Látka jako něco velice intimního, s čím je naše kůže každý den ve spojení, zároveň primitivně tkaná látka jako určitý návrat ke kořenům, ochrana, domov, bezpečí. Z vláken textilie také sochařka odvodila princip šrafury a linií, jimiž na sochách vytváří zvláštní kresbu naznačující rysy těla a obličeje. Jejím oblíbeným námětem jsou vlasy, zažitý symbol ženské krásy. Mytí vlasů se také dotýká tématu živlů obsaženém v tvorbě Bartoníčkové ve formě ohýnků, kamenů či vody. Těsné propojení s přírodními motivy vyústilo v obraz hvězdné oblohy uvnitř samotných postav, kde ve spojení s vesmírem hledá autorka klid a nutkavou potřebu být v jednotě.

Dana Bartoníčková aktuálně pracuje převážně se syntetickým voskem, včelí vosk je bohužel finančně náročný. Vosk aplikuje štětcem v tenkých vrstvách na sádrový povrch sochy. Do této voskové vrstvy pak vyrývá drážky, které vylévá různě barevným voskem a po zatvrdnutí čistí dohladka. Samotný přírodní vosk má medovou barvu, ale dá se velmi lehce barvit, což je jeho další důležitá vlastnost. Umělecky se vosk stal pro autorku ideálním materiálem, ovšem díky jeho tepelným vlastnostem se hodí pouze do interiéru.