Ira Svobodová
Výstava Paravan představuje stejnojmennou sérii obrazů Iry Svobodové, která dokázala propojit část svých obrazů přímo s prostorem galerie. Vytvořila několik velkoformátových maleb, které vyobrazily instalaci výstavy přesně tak, jak ji divák nalezne při její návštěvě. Tento konceptuální přístup posunul jinak přísně organizované kompozice do jiných souvislostí.
Vznikla tak další „nová vlna“, již můžeme s trochou nadsázky nazvat v duchu doby „Paravan 2.0“. Výstava v tomto případě není přirozeným ukončením jistého časově ohraničeného snažení, ale stává se jasným činitelem, který nepřímo spoluutváří finální podobu samotných uměleckých děl. Je součástí celku a přetrvá do budoucna v podobě maleb.
Tuto sérii maleb autorka vystavěla na zkušenosti z předchozích cyklů. V posledním roce představila část těchto prací v Berlíně a následně i ve Vídni. V počátcích u Paravanů čerpala ze série Framing Space. Samotný motiv se pro autorku stal návratem k architektuře. V jejím pojetí šlo o mnohoznačný prvek – symbol, který má za sebou dlouhou zkušenost. Variabilita paravánu společně s jeho filozofickým obsahem vytvořila pozoruhodnou kombinaci, kterou Svobodová podrobila vlastnímu zkoumání. Paraván v jejím podání nebyl prázdným artefaktem nebo předmětem, který se hodí do nastalé kompozice obrazu. V malbách má vážnost a odráží svou funkci pomyslného strážce lidské intimity a určitého tajemství. Ať už je na obraze paraván situován jako centrální solitérní objekt, nebo je součástí uskupení, které vytváří pevný celek, stále je „váženou“ entitou s jasným posláním a poselstvím. Možná právě proto mají obrazy z této série v názvu pořadové číslo. Každý obraz tak má přesně danou pozici a zaujímá svébytný prostor, který má identifikován „sám pro sebe“. V této sérii došlo k redukci barevnosti, v zásadě je zde použita trojice barev: dominantní barvou modrá, která oproti zbývající bílé a růžové skýtá větší tónovací možnosti. Barevná škála však není pro autorku definitivně uzavřenou platformou.
Série Paravan byla v širším kontextu poprvé představena na výstavě v Trafo Gallery v Praze. Ira Svobodová zde dokázala propojit část této série s prostorem galerie. Vytvořila několik většinou velkoformátových maleb, které vyobrazily instalaci výstavy přesně tak, jak ji divák nalezne při její návštěvě. Tento konceptuální přístup posunul jinak přísně organizované kompozice do jiných souvislostí. Autorce se tím otevřely další možnosti, které vycházejí z malby existujících paravánů postavených v prostoru Trafo Gallery, jež se staly součástí obrazů. Vznikla tak další „nová vlna“, již můžeme s trochou nadsázky nazvat v duchu doby „Paravan 2.0“. Výstava v tomto případě není přirozeným ukončením jistého časově ohraničeného snažení, ale stává se jasným činitelem, který nepřímo spoluutváří finální podobu samotných uměleckých děl. Je součástí celku a přetrvá do budoucna v podobě maleb.
Na vernisáži byla za účasti Evy Eisler pokřtěna dvojjazyčná publikace s lakonickým titulem Ira Svobodová, shrnující autorčin výběr z díla, za doprovodu textů Terezy Bruthansové, Meghan Gordon, Jana Kudrny, Jiřího Machalického, Thomase Miessganga a Carla E. Smitha.
