Marek Škubal
Společným jmenovatelem prací sochaře a grafika Marka Škubala je vědomé vzdálení, či vymezení se vůči ideji antropocentrismu a jeho hodnotových i vizuálních měřítek. Autor v drobnopisných rytých kresbách z posledních let postupně přivádí k životu rozsáhlý panteon červovitých Božstev svébytné osobní mytologie – Nelidského ve smyslu něčeho, co je člověku vzdálené, vymyká se jeho chápání a co jej přesahuje. Stejně tak jej zajímají možné podoby úniku jedince před diktátem společenské konvence a hledání nových podob ideálu krásy v krajnosti. Nelidské tak nabízí pohled za oponu paralelních univers i introspektivní kontemplaci nad vlastním lidstvím. K výstavě vzniká ve spolupráci s Akademií výtvarných umění v Praze a Galerií Felixe Jeneweina dvojjazyčná publikace s grafickým zpracováním studia Marvil, Jiřího Karáska a Radka Typovského.
Kde jsou hranice současného ideálu krásy? Co když pohlédneme na opačnou stranu spektra mimo mainstreamové chápání ovlivněné masovou produkcí a médii? Na první pohled proti obvyklé představě deformovaná, zraňovaná nebo vědomě zraněná tvář vede za hranice obecného chápání lidskosti. Jde ale o vnímání a priori, co když se za takovým projevem skrývají silné postoje, individuální a nekompromisní projev, který vytyčuje vlastní hranice, obsahové i vizuální?
Marek Škubal (*1986), absolvent pražské AVU, hledá systematicky a dlouhodobě odpověď na výše uvedené otázky, jejichž zárodky najdeme hluboko v kulturních dějinách. Opakujícím se způsobem se vynořují a mizí v projevech společnosti i umění. V současné době však představující významný myšlenkový proud a projev propojený s ritualizovaným chováním, hudbou, literaturou. Marek Škubal ve své monografické výstavě spojuje v dokonalé formě dva soubory a zároveň dva umělecké přístupy.
Nefertiti now – cyklus pěti portrétních bust je sochařským ztvárněním principu. Název odkazuje k ikonické polychromované bustě egyptské královny Nefertiti, která od starověku platila za ideál ženské krásy. Zobrazené osobnosti se však konvenčnímu estetickému kánonu vymykají, nabourávají jej, či zcela převracejí. Podle vlastních slov si autor vybírá umělkyně rozdílných žánrů, “osobnosti natolik silné lidsky, umělecky i vizuálně, že vlastní kánon vytvářejí“. Jedná se o portréty hudebnic Anny Varney (Sopor Aeternus and the Ensemble of shadows), ¥o-Landi Vi$$er (Die Antwoord), Araney Peel (Grausame Töchter), modelky Melanie Gaydos a bodyartové umělkyně Marii Jose Christerny, známé jako Vampire woman. Marek Škubal záměrně přichází se způsobem vyjádření, který odkazuje ke klasickým dílům minulosti. To může být na jednu stranu chápáno jako určitý kontrast k extrémní vizualitě zobrazených, na straně druhé je ale posouvá do nadčasové roviny a posiluje jejich status kanonického idolu.
Bůh odporných věcí – Soubor 65 scratchboardových skalpelem rytých kreseb je vyvrcholením jeho doktorandského působení na AVU v ateliéru Jiřího Petrboka. Šedesát pět různých podob jediného jsoucna, symbolického Boha, který je schopen absorbovat polarity a sjednocovat je. Otázky zla a dobra, krásy a ošklivosti zde již nerozhodují. Bůh není bytostí, spojuje protiklady a přetváří je v jinou jednotu. Rodí se ze tmy, kterou stále požírá a roste z ní. Tma je jeho podstatou, nedílnou součástí i stavbou těla. Cyklus vycházející z geneze předchozí autorovy tvorby a zkušenosti s východní filozofií, má spirituální charakter jak ve svém obsahu, tak v procesu svého vzniku. Nezpůsobuje rozklad ale věčný růst.
Na první pohled možná nelidskost, podmíněná polemikou mezi mainstreamovou a jí odlišnou formou, se stává bytostně lidskou v síle své metamorfózy, přerodu v jinou entitu, již ne pozemské bytosti.
K výstavě vychází ve spolupráci se studiem Marvil dvojjazyčná publikace, která bude pokřtěna na vernisáži.
