Daniel Balabán: Podstata osobní identity

Sólová výstava a stejnojmenná publikace Daniela Balabána (*1957), který si ve svých dílech klade existenciální otázky, zkoumá sebe samého a dotýká se víry. Ptá se, zda má smysl být malířem, proč je tady a jestli je v koho, anebo na koho (u)věřit. A zda je vůbec existence Krista důležitá proto, aby člověk uvěřil tomu, co skutečně chce?
V rozporu mezi filozoficko-existencionálními póly osciluje, nebo lépe z výše jmenovaného vyvstává, obsahová rovina maleb Daniela Balabána. Víra, respektive křesťanská tradice, prožívá v Balabánových malbách genezi. Počátky jeho koncentrované tvorby od 2. poloviny 80. let 20. století mají těžiště v redukované formě, která interpretuje zásadní témata víry prostřednictvím osobité nadsázky, jež se v následujících deseti letech posouvá do polohy citlivé a promyšlené ironie.
Je pozoruhodné, s jak koncentrovanou pokorou Balabán k malbě přistupuje, jakkoliv rafinovaně se staví k oficialitám víry v letech 1985 až 1995. V tomto období kombinuje především dvě základní formální roviny. Ve zmíněných počátcích jde o střídmou až asketickou malbu, která, ač nese prvky tehdejší vlny transavantgardy, je pozoruhodně osobitá. Separovaná co do významu, gesta a autentické původnosti zobrazeného, jako například v obrazech Exodus (1988) nebo Tma kříže (1988) a Mobil (1988). V malbě Tma kříže můžeme spatřovat až jakousi kompresi erbovního motivu víry v podobě kříže ve tvaru sakrální kubické a přísně funkční architektury. Naopak v obraze Mobil se jedná o kompresi do podoby strohého základního symbolu kříže, podpořeného až kresebnou malířskou linkou, kterému je podřízeno okolí v podobě kulisové scény budované ve prospěch prvního plánu. V obraze Exodus zase komprimuje emblematické symboly spojené s exodem Židů z Egypta. Druhou již předeslanou formální rovinu malby Daniela Balabána mají práce převažující od poloviny 90. let 20. století.
Do popředí autorova zájmu se dostává figura. Autor opouští lehce konceptuální tón svých maleb. Figura se stává živou a hmotnou. Najednou je přítomná vlastním fyzickým prožitkem. Jistým způsobem lze říci, že se kolem figur najednou odehrává vlastní podstata děje. Velmi citelně to lze pozorovat především u obrazů Venuše a Mars (1999), Zdeněk sestupující ze schodů (1999) nebo Únava (2000). Zůstává však to podstatné. Balabán malbu nesmírně prožívá. S velkou dávkou jemnosti a rozvahy trpělivě šetří gesty. Jistým způsobem děj citlivě instaluje.
V tomto období začíná být analýza juxtapozice zásadním činitelem v Balabánově díle. U mnohých autorů se setkáváme se situacemi (realitami) významově jasně definovanými. Často se potýkáme s danou a neměnnou komfortní situací, kdy autor z bezpečné vzdálenosti kontroluje proces, který může (někdy) negativně přetvářet celkovou situaci díla, ba dokonce jeho podstatu. Daniel Balabán je v tomto ohledu prostý kalkulu. Nepracuje s předem daným pocitem vybudování divácké jistoty. Nebývale citlivě a lidsky pokouší a narušuje pomyslnou, ale vnímatelnou hranici mezi bezpečím a nejistotou, neklidem a zmarem. Podstatné je, že se autor neuchyluje k zbytečné akceleraci gest a pojmů, aby dosáhl efektu a jistoty. Do svých maleb dokáže až fyzicky vstoupit. Jak obsahově, tak v pozdějších letech také formálně v podobě vlastního zobrazování.

Kniha kromě reprodukcí obsahuje rozhovor kurátora Jana Kudrny s Danielem Balabánem.

Počet stran: 110
Kurátor / texty: Jan Kudrna
Produkce: Blanka Čermáková, Veronika Čechmánková
Grafický design: Katarína Jamrišková
Překlad: Phil Jones
Korektury: Tereza Hubáčková
Fotografie: Roman Polášek, Ondřej Polák, Martin Polák
Tisk: Tiskárna Helbich, a.s.
Papír: Munken Lynx Rough 120g/M2, 300g/m2
Počet výtisků: 350 ks
Vydal Spolek Trafačka jako svou 35. publikaci
ISBN 978-80-908062-7-6

Děkujeme Robertu Runtákovi za podporu vzniku této publikace.